Lehké je zemřít, ale těžké je žít.
 

Goth

14. ledna 2018 v 16:13 | BeautifulChaotic |  Pictures





"Jubilea"

5. prosince 2017 v 14:59 | BeautifulChaotic |  Bláboly
Tento článek se chystám napsat již dlouho, prakticky by se dalo říct, že cca rok. Až nyní jsem se k němu dokopala. Dnešní doba je docela dosti konzumní. Mnoho lidí má například nový mobil jedenkrát za rok, protože buď se rozbije nebo asi není dostatečně "cool". Když kolikrát vidím, jak malý děcka mají mobili, tak se nestačím divit, já v jejich věku jsem nic takového neměla. Někteří mají třeba i tablety, což já nemám dodnes a ani nechci.
Dnes bych chtěla oslavit věci, které mám již několik let a vážím si jich a jsem ráda, že je mám. Doufám, že mi nadále budou ještě dlouho dobu sloužit, i když trochu se obávám, že mobil mi třeba vypoví službu, což je jeden z důvodů, proč tento článek píšu. Zatím mi mobil funguje, tak jsem ráda, novej zatím nechci.
Takže, dost omáčky pro začátek, jdem se nyní podívat na jubilanty.
První jest mobil Sony Ericsson W200i, dostala jsem ho k 18náctým narozeninám a mám ho již 8 let. Je to mobil s čudlíkama, žádnej dotykáč, kterej popravdě moc nechci. Chvilkama mám obavy, že mi odejde do věčných lovišť, jelikož sem tam mi nejde pohybovat nahoru a doleva. Ale jinak zatím drží, na to kolikrát mi spadl už na zem. A to jest on, foceno přes webku noťasu a velmi narychlo amatérsky oříznuto. :D Toť jen tak pro představu, abyste viděli, jak ten mobil vypadá. Ano, mohla jsem najít fotku na netu v lepší kvalitě, ale rozhodla jsem se pro tuto variantu.

Dalším jubilantem jsou glády, které mám také 8 let. :) Pamatuju si to, jako by to bylo včera, co jsem je objednávala. Bylo léto, neděle večer. Já projížděla Nosferatu a náhle jsem je spatřila - desetidírkové glády s přeskama ve tvaru netopýra, značky Underground. Stály jen 1000 Kč. Musela jsem je mít, myslím, že jich bylo posledních pár kusů, jelikož na webových stránkách pak už nebyly. Glády mi došly brzo, to jest v úterý. Padly mi jak ulité, naštěstí. Je pravda, že jsem dost riskovala, jelikož nevyzkoušet si boty je docela o držku. Naštěstí mi tedy padly a mám je dodnes. :) Jsou sice už docela dokopaný, ale stále drží. Podrážka se nerozlepuje, nemám v nich díry, dokonce mám i původní tkaničky. :)

Dále v pořadí je notebook značky Toshiba, do kterého právě zuřivě datluju všema deseti. :D Ten mám 7 let, byl pořízen poté, co jsem udělala příjmačky na vysokou. Baterka odešla do věčných lovišť už dávno, takže notebook mám stále na nabíječce. Sem tam mi trošku blbne, ale stále jede a to je hlavní. :) Snad ještě vydrží nějakej ten pátek nejlépe, aspoň ještě deset let, já bych se nezlobila. :) Tak to jest on, mého srdce šampión. :D Jinak poznámka foceno mobilem. Jak vidíte, kvalita fotky není zrovna nejlepší, ale lepší jak drátem do oka.


Nakonec jen krátká zmínka o zimním kabátu z Nosferatu, který mám 3 roky a již jsem o něm na blogu psala. :) Na zimu je fakt velmi fajn, akorát ty knoflíky jsem už kolikrát přešívala, což je kolikrát na zbláznění. Ale jsem ráda, že ho mám a podařilo se mi ho sehnat v Nosferatu.



Tak to jest pro dnešek vše. Sláva a hurá, že jsem se k tomuto tématu, konečně zdárně dokopala. :) Přeji vám předem, ať pod stromečkem najdete něco pěkného, co vám udělá radost a dlouho vám to vydrží. :)
 


Death Note - Opening 1

14. listopadu 2017 v 10:23 | BeautifulChaotic |  Anime

Bludný kruh

1. října 2017 v 18:01 | BeautifulChaotic |  Bláboly
Možná to znáte... Den jde jeden za druhým a vám připadá skoro stejný. Pořád dokola ten starej stereotyp. Ráno vstát, obléhnout se, vykonat očistné rituály, nasnídat se. Jít do práce, tam si odkroutit šichtu a vrátit se domů. Najíst se, poklidit, nějaká ta chvilka oddychu. Navečeřet se, vykoupat a jít spát. A pak znovu dokola.
Pokud je odpolední směna, tak den probíhá podobně, akorát si člověk déle přispí a vykoná úklidové činnosti než odkráčí do práce.
Hle a je tu víkend a tento stereotyp vlastně moc nenaruší, jelikož se jde kolikrát taky do práce. A o víkendu se pak vlastně uklízí ještě více. Samozřejmě nesmíme opomenout, že též se musí na nákupy, aby bylo, co jísti a píti.
A tak ty dny, plynou den za dnem. Měsíc za měsícem. Rok za rokem... Čas plyne a my stárnem. Život nám protéká mezi prsty.
Najednou ten čas vyprší...



Snad se to nějak změní,
a příjde vytržení.
Ze stereotypu,
z bludného kruhu.
Nechci jen sníti,
chci svůj život žíti.
Avšak spíše jen přežívám,
s přáním znovu usínám.

Najít důvod k žití,
najít úsměv ztracený.
Najít své nové sny,
a nechat ty staré tiše pohřbené...

Watashi wa mada ikite iru

28. září 2017 v 16:03 | BeautifulChaotic |  Bláboly
Watashi wa mada ikite iru (私はまだ生きている) . Neboli: Jsem ještě naživu, i když to podle mé aktivity na blogu, tak nevypadá. Jak víte, dneska je v obchodech zavřeno, takže hurá volno, i když to znamená, že tohle volno je především využito k úklidu.
Co jsem včera v práci dosti nechápala, proč lidi tak blbnou. Jeden den zavřeno, avšak to vypadalo, jako by obchody měly být zavřený týden. Zétra zase do hokny, bohužel... Takže se s vámi na dobu neurčitou opět loučím.
Sayonara (さようなら).


Padnu?

16. června 2017 v 11:06 | BeautifulChaotic |  Bláboly
Po hodně dlouhé době sem píšu, jelikož není čas.
Čtyři dny v práci mám za sebou, včera jsem byla na dvanáctce. Osm dní mám před sebou ve středu mě čeká dvanáctka. Mám z toho dost obavy, jestli to zvládnu. Dneska jsem se vzbudila a dost nechutně se mi točila hlava, dojít na onu místnost byla docela zabíračka, jelikož jsem se motala jak špina v kyblu. Bolí mě celé tělo, hlavně záda. Snažím se posilnit energeťákem, kterej piju fakt v krajních situacích, což je tahle...
Držte mi palce, ať sebou neseknu a v horším případě neskončím v nemocnici...
Loučím se...

The Gazette - Undying

16. června 2017 v 10:54 | BeautifulChaotic |  Videa

Času málo...

30. března 2017 v 17:05 | BeautifulChaotic |  Bláboly
Konečně se mi podařilo na chvíli věnovat čas blogu.
Nedávno jsem se tak zamýšlela nad tím, kolik pracujích se může v pátek těšit na celý volný víkend. Ti, kteří to tak mají, jsou šťastlivci. U mě to tak časté není. Příjde pátek a já vím, že v sobotu jdu do práce a někdy i v neděli.
Myslím, že dvojsměnný provoz se dá snést, když jde o ranní a odpolední. Myslím, že noční směna už je horší, jelikož člověk je přeci zvyklí spát v noci a přes den toho pak tolik nenaspí, jelikož všechno kolem něj je vzhůru.
Přijde mi, nebo nevím jeslti je to jen moje domněnka, nedokážu to dokázat, ale myslím si, že je čím dál více firem s třísměnným provozem, což je podle mého názoru velké pracovní vytížení a ještě horší je nepřštržitý provoz. Nepřetržitý provoz, to zní strašlivě...
Tak jsem se tu na chviličku vykecala, koho čeká volný víkend, ať si jej užije a kdo bude v práci, tak ať mu to hlavně rychle uběhne. Není v práci nic horšího když se to táhne jak smrad a ještě vás ta práce s*re.

To by odemně bylo asi pro dnešek vše, objevím se zde neznáno kdy...

Kam dál